Kaiso - Potulný samuraj

Při prohrabávání mého počítače jsem objevila tuto krátkou povídku, vytvořenou na zadané téma Chiromantie.
Ačkoliv je motiv jednoduchý, docela mně tahle kratičká hloupost pobavila, když jsem na ni po dlouhé době narazila. Takže jí dávám k nahlédnutí i vám. ^^


Náš příběh se odehrává v dobách, kdy v Japonsku vládl šógun, který nastolil mír. Po zemi se ovšem pohybovalo též mnoho roninů – samurajů bez pána, kteří žili buď osamělým životem na pouti, nebo se z nich stávali bandité. Náš příběh vypráví o jednom z roninů, jehož pám zemřel při občanské válce a který se rozhodl žít osamělým životem, putujíc z vesnice do vesnice a snažíc se vydělat si všemožnými způsoby na živobytí. Tento samuraj byl velice šlechetný a ochotný, též zručný v zacházení s mečem, jeho jedniou slabinou byla veliká pověrčivost. Což o to, v oněch časech byl pověrčivý každý chudý rolník a i mnozí z šlechticů věřili báchorkám věštců, ale ne v takové míře jako samuraj, o němž je toto vyprávění. Nuže, nemluvme o něm jen jako o roninovi, jeho jméno bylo Kaiso, to znamená mořská řasa. Kaiso putoval po území klanu Geishu, který je područím lorda Makaneho. Chodil od jedné rolnické vesničky, ke druhé, v každé si našel krátce práci, aby měl dostatek peněž na své skrovné živobytí a poté se opět vydal na cestu.
Jednoho dne dorazil do městečka, které bylo mnohem rušnější než ostatní a brzy se ukázalo proč. Konala se zde Slavnost draků, na kterou se sjížděli lidé ze všech světových stran. V městě totiž žil slavný výrobce papírových draků – tako, který vytvořil i jednoho z největších papírových draků v provincii. Kaiso, který měl zorvna u sebe váček s penězi se rozhodl, že se trochu poveselí. Dopřál si tedy šálek čaje a smaženou chobotnici na dřívku, podíval se na tanec Svolávání draků, až nakonec došel k jednomu tajemnému stánku, zakrytému tmavou látkou, který stál stranou od ostatních. To místo mu přišlo zvláštní, ale zároveň ho přitahovalo a tak poodhrnul tmavý závěs a vešel dovnitř. Ocitl se v poněkud stísněné zšeřelé prostoře, osvícené jen jednou lampou. Na zemi klečela podivná osoba v tradičním kimonu a s rouškou, která jí zakrývala půlku obličeje. Byly vidět jen její podivné bílé světelélkující oči. Byly strašidelné… Ale Kaiso se nezalekl a usedl naproti osobě. Ta nejdřív dlouho mlčela, ale poté pronesla mrazivým hlasem: „Samuraji, jsi si vědom, s kým se setkáváš? Jsem sama Veliká paní chiromantie, mým úkolem je věštění osudu seslaného od kami – bohů. Přeješ si znát předpověď svého osudu? Upozorňuji tě samuraji, že pravda může roztrhat srdce.“ Kaiso přikývl, je připraven vyslechnout si cestu svého osudu. „Samuraji, dej mi tedy svou ruku. Toto je tvá budoucnost: Vidím, že tvá čára života není příliš dlouhá, již brzy se přiblíží tvůj konec.“ Kaisovi vyskočilo srdce až do krku, ale tiše poslouchal dál s rukou v stařenině seschlé dlani. Ta přejíždějíc starými prsty po jeho dlani pokračovala:„Brzy tě potká silný cit, láska. Ale zároveň hned za láskou se skrývá zrada. Měj se na pozoru samuraji, jsi smrti blíž než kdy dřív…“ Kaiso se zvedl a co nejrychleji opustil přesvědčit, že šlo jen o podvod, že si stařena vymýšlela, ale… ten záhrobní hlas… Něco Kaisovi říkalo, že věštba nelže. Roztřesen se tedy vypravil rychle pryč z městečka.
V cestě pokračoval po horské stezce. K večeru, když už se setmělo, dorazil k osamělé chatrči uprostřed lesa. Uvnitř se svítilo. Už byl velice vyhládlý a ospalý a příliš se mu nechtělo spát na tvrdé lesní půdě a tak opatrně zaklepal na dveře. Doufal, že se mu dostane nějakého přátelského dřevorubce, ale výsledek byl dokonce ještě lepší. Otevřela mu krásná mladá dívka s tmavým očima. Zalapal po dechu, byla opravdu krásná. „Co si přeješ samuraji? Co tě přivádí k mému skromnému příbytku takto pozdě?“ pronesla melodickým hlasem a usmála se na něj. Kaiso konečně popadl dech a odpověděl: „Jsem ronin na cestách a jdu z města, kde se právě koná Slavnost draků. Hledám nocleh.“ „V tom případě tě ráda pohostím. Pojď dál a povečeř se mnou pečené ryby.“ „Bude mi ctí.“ odpověděl Kaiso a vešel. Měl takový velice zvláštní pocit. Jako by mu dívka někoho vzdáleně připomínala. Ale nemohl si vzopmenout koho. Přestal se touto myšlenkou tedy zabývat a očarovaně pozoroval dívku. Zatímco společně jedli ryby, dívka se začala vyptávat:“Odpusť mi mou smělost samuraji, ale co tě do těchto krajl vůbec přivedlo?“ Kaiso se zabral do vyprávění a ani si nevšiml, jakým zvláštním způsobem se na něj dívka dívá. „Jsem samurajem bez pána, můj lord Koriyuki byl zavražděn v bitvě u Genzo. Od té doby jsem prošel již několik provincií, toulám se a přivydělávám si jen tolik, abych měl na jídlo a nocleh, nic víc nepotřebuji. Většinou pomáhám s prací, ale občas si provětrám svou duši, můj meč, když bojuji proti skupinám banditů. Můj příběh ovšem není příliš zajímavý. Pověz mi o sobě něco ty.“ Kaiso upřel láskyplný pohled na krásnou dívku. Kéž by tak byla mou ženou! Dívka se mezi tím pustila do vyprávění. „Jmenuji se Chizumi a v této osamělé chatrči žiji již několik let. Dříve jsem bydlela se svým otcem ve městě, ale i můj otec byl samuraj a zahynul. Zabil ho vazal znepřáteleného lorda. Když můj otec zemřel, nezbyl mi již nikdo, a tak jsem se odebrala sem a žiji zde. Přísahala jsem však u otcova hrobu, že ačkoliv jsem pouhá žena, dcera samuraje, pomstím se vrahu svého otce. Vím, kdo mého otce zabil, a až se mi naskytne vhodná příležitost, zabiji ho! Nikdo nesmí chodit pod nebem s vrahem svého otce, tak praví samurajský kodex…“ Kaiso přikyvoval, ale pořád nespouštěl oči z Chizumi. „Jsi tak krásná…“ zašeptal a přisedl si blíže k ní. „Od otcovy smrti jsem tak sama…“ zaštkala a vrhla se Kaisovy do náruče. Ten byl tak omámený, náhlý silný cit, láska, ho zasáhl. Stiskl Chizumi ve své náručí a políbil jí na vlasy.

U své hostitelky zůstal týden. Pomáhal jí s prací a ona mu na oplátku poskytovala střechu nad hlavou a obživu. Po týdnu se Kaiso konečně odhodlal a požádal Chizumi o ruku. Zarděla se a váhala, ale nakonec přeci jen přijala. Kaiso zaslepený láskou si vůbec nevzpomněl na věštbu tajemné stařeny. Když se blížilo k poledni, Chizumi řekla Kaisoovi: „Přestaň na chvíli s prací a pojď se se mnou projít. Na oslavu našeho zasnoubení ti chci ukázat jedno velice krásné místo, jmenuje se Propast Chryzantém.“ Kaiso tedy ustal v práci. Chizumi ho vzala za ruku a vedla po lesní stezce, až konečně došli k propasti. Všude kolem rostly trsy chryzantém. Kasio jich několik natrhal a podal je Chizumi. Ta k nim přivoněla, ale najednou úplně změnila výraz, pohled jejích očí byl najednou zlostný. Chryzantémy hodila do propasti. Kaiso se vylekal. „Co se děje Chizumi? Stalo se něco?“ Dívka ho probodávala pohledem: „Víš Kaiso, zapomněla jsem ti říct ještě něco, část mého příběhu. Říkala jsem ti, že znám vraha svého otce a že se mu pomstím, až bude vhodná příležitost. A víš kdo je tím vrahem? Ty, Kaiso! Celé to byla jen hra, nikdy bych si tě nevzala, naopak. Nyní tě zabiji a pomstím tak svého otce!“ Kaiso se roztřásl. V mysli mu jasně vyvstal na mysli obraz plačící dívky, která stála poblíž bitevního pole, právě v okamžiku když proklál jejího otce kopím. A vzpomněl si ještě na jednu věc, na věštbu stařeny: „Brzy tě potká silný cit, láska. Ale zároveň hned za láskou se skrývá zrada. Měj se na pozoru samuraji, jsi smrti blíž než kdy dřív…“       
Kaiso se strašlivě vyděsil. Chizumi mezitím vytáhla ze záhybu kimona dýku. Začala postupovat směrem ke Kaisoovi. Ten naprosto vyděšený vidinou smrti a věštbou, ustupoval dozadu až najednou… Noha mu podjela po kluzkém drnu trávy. Celé jeho tělo sebou smýklo a on sklouzl do propasti. Jeho ruka se zachytila okraje propasti, ale Chizumi nemilosrdně přistoupila blíž a na ruku mu dupla. Kaiso se s hlasitým výkřikem zřítil do propasti…

 
08.12.2015 12:10:39
adi.uzumaki
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one